Výzdoba sálu
Bohatá malířská a štukatérská výzdoba sálu vypovídá o jeho využití nejen jako jídelny, ale i jako místa k veřejnému hlasitému předčítání, deklamacím a společenskému styku.
Refektář je klenut valenou klenbou s devíti páry lunet, nesených mocnými volutovými konzolami. Ty zdobí střídavě štukové postavy andělů a antických héroů ve tvaru karyatid. Na konzoly nasedají náběhy klenebních pásů s obdélnými štukovými reliéfy ženských alegorií šestnácti křesťanských ctností. U čelní stěny na východě jsou umístěny čtyři nejvýznamnější ctnosti teologické (Víra, Naděje, Láska k bližnímu a Láska Boží), následují čtyři ctnosti kardinální (Spravedlnost, Statečnost, Mírnost, Obezřetnost), a u západní stěny se nacházejí ctnosti křesťanské (Trpělivost, Krotkost, Čistota a Chudoba, Zbožnost, Umrtvování, Poslušnost a Bdělost).
Čelní stěnu sálu zdobí rozměrná olejomalba Svatba v Káni galilejské, kterou podle návrhu jezuitského architekta a malíře Andrey Pozza realizoval jeho žák a následovník Christoph Tausch v roce 1710 (letopočet je uveden na obojku psa v levém rohu). Pod malbou se nacházejí pseudobarokní knihovní skříně, zakoupené z pozůstalosti Emmy Destinnové.
Na protilehlé zdi, u vchodu do refektáře, na fresce zobrazil řádový malíř Jan Kuben Návštěvu Krista v domě Lazarově (patrně již 1738). V dolním rohu je zobrazen havran (německy "der Raabe"), proto se dříve freska připisovala Ignáci V. Raabovi . Střed fresky překrývají šest metrů vysoká rokoková kachlová kamna z roku 1762 s reliéfy jezuitských světců (s dominující postavou sv. Ignáce ve vyšší části a v popředí se sv. Františkem Xaverským, křtícím pohany, Stanislavem Kostkou aj.). Portály po jejich stranách mají původní dřevěná obložení (kolem roku 1680).
Kachlová kamna
Rokoková kachlová kamna byla postavena v roce 1762 v letním refektáři (nyní Všeobecná studovna). Tato místnost má podlahovou plochu 506 m2 (44 x 11,5 m) a výšku 10 až 12 m, to znamená, že jde asi o 5 500 m3 vytápěného prostoru. Kamna stojí na 16 nohách vysokých 58 cm, půdorys kamen je 2,25 x 2,45 m, výška 7,30 m. Svou výškou patří tato kamna k českým NEJ. Světovým unikátem se pyšní Gdaňsk, kde 11 m vysoká kamna postavil v 16. století Georg Stelzener.
První vrstva kamen je z kachlí o šířce 60 cm a výšce 100 cm. Druhá vrstva, která je 130 cm vysoká, je figurálně zdobena a znázorňuje zakladatele jezuitského řádu. Třetí vrstva je vysoká 150 cm a rovněž figurálně zdobena. Figury zobrazují Františka Xaverského, Ignáce z Loyoly a čtyři jezuitské světce. Kopule, báň a váza jsou vysoké 270 cm.
Kolem kamen je původní lavice dříve určená k sezení. Do kamen, která mají dvě ohniště, se přikládalo z chodby. Topilo se poleny.
Předsálí studovny
V předsálí studovny jsou umístěna dvě cenná mramorová lavaba, obklopená bohatou štukovou výzdobou. Levé, s trojicí andělů a štukovým stromovím v pozadí kolem symbolu IHS, vytvořil v 70. letech 17. stol. Jan Jiří Bendl podle návrhu Carla Luraga. Pravé lavabo s mariánským monogramem má štukový reliéf z první čtvrtiny 18. století. Z tympanonů nad vstupními portály do refektáře na návštěvníky shlížejí busty sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, chráněné pololežícími anděly, patrně od Jana J. Bendla. Klenba v předsálí je zdobena štukovými postavami jezuitských mučedníků a sv. Františka Borgii.
V současné době slouží tento prostor mj. výstavním účelům. Pravidelně zde bývá vystavován jako tzv. exponát měsíce vybraný rukopis či tisk ze sbírek Oddělení rukopisů a starých tisků.
První průmyslová výstava v Čechách
V roce 1790, po smrti svého bratra Josefa II., se vlády v Habsburské monarchii ujal Leopold II. V následujícím roce se nechal v Praze korunovat českým králem. Do Prahy se už na konci srpna 1791 vrátily z Vídně svatováclavské korunovační klenoty. Samotná korunovace se konala 6. září v katedrále sv. Víta.
Korunovační slavnosti trvaly několik týdnů. K význačným událostem, o nichž se tehdy psalo v novinách, patřila i výstava českých průmyslových výrobků v Klementinu, nazvaná tehdy Produkten- und Fabrikenkabinet. Konala se v letním refektáři bývalé jezuitské koleje (dnešní Všeobecné studovně) na přelomu srpna a září. Císař a císařovna s doprovodem ji navštívili 14. září. Dobový tisk zmiňuje, že Veličenstva setrvala na výstavě déle nežli předešlý den na slavnostním zasedání Královské české společnosti nauk, a bez známek nudy.
Co tak zaujalo Leopolda II. a jeho manželku? Své výrobky představilo 150 vystavovatelů, kteří byli rozděleni podle druhů zboží do 49 oddělení. K vidění byly např. vzorky textilu, turnovské šperky, broušená zrcadla, ukázky prací pražských zlatníků, slavné nakléřovské knoflíky a krajky. K výstavě byl později vydán i katalog.
Mimořádné zásluhy o uskutečnění výstavy měli nejvyšší purkrabí Království českého Jindřich František hrabě Rottenhan a komerční rada Josef Antonín Schreyer. Ti dva věděli, že je čím se chlubit: „Pokud se dovedností Čechů týče, dospěli za čtvrt století tak daleko, že mnoha svými výrobky opatřují nejen dědičné země, nýbrž mohou i s cizinci na zahraničních trzích soutěžiti.“
Cílem výstavy v Klementinu r. 1791 bylo nejen ukázat rozvoj českých manufaktur a vysokou úroveň jejich výroby, ale též „odlišit kupecký trh a příležitostný „bazar“ od výstavy“, která má „seznámit s výrobky lidské práce a výtvory umění a ukázat, které druhy zboží a výrobků vynikají a které jsou nedostatečné.“
Ač výstava v Klementinu v roce 1791 nebyla zřejmě tou první, neboť již roku 1754 byl pro Marii Terezii uspořádán ve Veltrusích „velký trh tovarů Království českého“, přispěla k založení tradice průmyslových výstav u nás i v Evropě. V roce 1891 si ji Praha připomněla slavnou Jubilejní zemskou výstavou. V roce dvoustého výročí se na pražském Výstavišti konala Všeobecná československá výstava.
Použitá literatura:
OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum : průvodce. 1. vyd. Praha : Národní knihovna ČR, 2006. 76 s. ISBN 80-7050-491-9.
VOIT, Petr. Pražské Klementinum. Praha : Národní knihovna v Praze, 1990. 183 s. ISBN 80-7050-344-0.
PETRÁŇ, Josef, ed. Památky Univerzity Karlovy. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 1999. 363 s. ISBN 80-7184-855-7.
Přestavba univerzitní knihovny v Praze. Pestrý týden. 1929, roč. 4, č. 46, s. 12-13.
WIRTH, Zdeněk. Klementinum. Styl. 1930, roč. 15, č. 4-6, s. 59-71.
MORÁVEK, Václav a JUKL, Alois. Úsporné vytápění bytů: kamna, topidla, sporáky a ohřívače vody. 1. vyd. Praha: SNTL, 1974. s 12.
